Jak kreslím tlapky ~ Návod/Tutorial

17. února 2017 v 17:36 | Tayarinne |  Digital Art


Přicházím s tutorialem tlapek kočkovitých šelem, který jsem nedávno nahrála na youtube. Snad to některým pomůže. :3
Tutorial je anglicky, ale prý je mi dobře rozumět. Kdybyste i tak nerozuměli, myslím, že to jde dobře pochopit i bez mluveného komentáře. Ale klidně se nebojte napsat, pokud byste něco potřebovali dovysvětlit. c:



 

Špatná zpráva

18. ledna 2017 v 15:10 | Tayarinne |  CiAr

Představuji vám nejnovější krátkou povídku na motivy aktuálního CiArského RP, jenž se píše na skype. :333



Zlatá lvice seděla v klidné CiArské zahradě, jež do posledního stébla trávy ztmavla díky stříbrné kožešině, která zahalila celou oblohu, u břehu klidné řeky Valory. Hlavu jí zdobila princeznovská korunka ze zlata, posetá barevnými drahokamy. Ačkoliv na to měla právo, neodhodlala se nasadit si tu královskou. Ne, ještě nebyla připravena. Alespoň podle jejího názoru.

Kousek dál od ní seděl v sametové trávě šedý lev a pozoroval ji.

"A co budeš dělat teď?" zeptal se.

Tayarinne se nadechla a ohlédla se. "Musím dnes sbírat Lory."

"Do půlnoci času dost," odvětil lev a smotal si ocas k sobě.

"Ano, to je pravda. Ale konečně budu mít možnost zkontrolovat, jak ses mi postaral o království, zatímco jsem spala..." usmála se lvice.

"Sbíral jsem je každý úplněk," řekl vážně, aby mu věřila. "Naučil jsem se o nich všechno, přečetl všechny knihy... Dělal jsem, co jsem mohl."

"Já vím," zawrněla Taya a chtěla říct něco dalšího, ale místo toho se poplašeně zvedla a ztuhla. Vypadala nervózně. "Měli bychom jít..."

"Proč myslíš? Hmmm... nechtěla si sbírat Lory?"

"Ano, času dost, sám si to řekl... Měli bychom se vrátit od hradu," cukla vousy.

"Děje se snad něco?"

Lvice mu na otázku neodpověděla. On ale ucítil zvláštní záchvěv magie. Pro jistotu sáhnul pod plášť, kde měl připravený magický krystal.

"Jen pojď, prosím," řekla naléhavě a měla se k odchodu ze zahrad.

Na obloze se cosi zalesklo modrou září, která prosvítila celé nebe a přeběhla z jednoho konce na druhý.

"To se tady děje normálně?" zeptal se lev, ale nevypadalo to, že by měl strach.

"Ne," řekla mu Thaesia a sledovala oblohu.

"A víš, co to je?" zeptal se znovu a přidal se k ní.

"Možná..." střihla ušima. Pozorovala noční nebe a nespouštěla z něj své hnědé oči

Na obloze se stalo to samé ještě jednou, ale intenzivněji.

Askaru raději vytáhnul svůj magický krystal a díval se na to místo.

Najednou cosi spadlo z oblohy. Chvíli to vypadalo jako hvězda, ale později se objekt začal měnit a nabývat tvaru. Byl to nějaký letící tvor, který se řítil k zemi.

"Co se děje?" podivil se nad tím Askaru, on sám nikdy předtím nic takového neviděl.

Taya mu neodpověděla. Tohle se jí nelíbilo.

Ta věc, zvíře, nebo co to vlastně bylo, dopadlo na zem s rychlostí blesku asi třicet metrů od nich. Zlatá lvice neváhala ani na vteřinu a rozběhla se k tomu místu.

"Počkej! Vždyť nevíš, co to je!" křikl za ní Askaru a rozeběhl se za ní hned, jak schoval krystal zpátky pod svůj plášť.

Zpomalila tedy a počkala, aby ji mohl doběhnout. Lev ji předběhl a vydal se k tomu neznámému jako první.

Když se blížil, připomínalo mu to malého černého draka, který měl opeřená havranní křídla a rudé znaky na ocase. Stejnou barvu měly i jeho oči, které měl doširoka rozevřené. Ležel bez hnutí na zemi a pod sebou cosi shovával.

"Jsi v královských zahradách..." promluvil Askaru. "To je moc důležité místo. Nemůžeš tu být." řekl mu, když se k němu blížil. "Mám magický krystal, nemůžeš mi ublížit..."

Jakmile to dopověděl, drak se pomalu rozplynul. Bylo to, jako když někdo jemně foukne do kupičky prachu a ta se rozletí na všechny strany. Se stejnou rychlostí zmizel i ten záhadný tvor. Zůstala po něm jen malá rulička smotaného pergamenu tmavě modré barvy.

Askaru se podíval na oblohu a vzápětí na Tayu. Ta ho obešla, aby se mohla dostat k ruličce pergamenu. Lev ji vzal do tlapek. "Nějaký druhý Liten?"

(V CiAru nosí poštu draci. Liten byl královský doručovatel, malý šikovný poštovní dráček.)

Tayarinne zavrtěla hlavou. "Liten nenosí primárně špatné zprávy."

"A tohle má být špatná zpráva?" podíval se na svitek, připraven dozvědět se, co ukrývá.

Lvice se dívala na modrý pergamen. "Samozřejmě, havranigoni jiné nenosí."

"Havragonoidi? To je jedno..." otevřel svitek, byl zvědavý, co v něm je.

Uviděl jasné stříbrné písmo velmi nakloněné k právé straně.

"Runy..." konstatoval. Tomuhle nerozuměl. Podal svitek Taye, aby ho přečetla.

Princezna si od něj vzala papír. Hned, jak zjistila, o co jde, se podívala na oblohu a potom na Askara. "Musíme všechny varovat."

"Co tam píšou?" zeptal se ještě jednou.

"Naše magie je silnější," odpověděla mu a zamotala svitek do původní podoby.

"A čí tam nepíšou?" zeptal se jí Askaru. "Půjdu do magické věže a ty se vrátíš do hradu a počkáš s Lili na nějakém bezpečném místě."

"To je jasné. Je to psané elfinkou, takže je to z Modrých hor," podívala se znovu na nebe, které se už zdálo být v pořádku.

"Dobře... ale teď rychle zpátky," připomněl jí a vyrazil, čekal přitom na ni. "Myslíš, že nás chtějí zničit nebo tak něco?"

Taya se rozběhla zpátky do hradu. "Myslím, že je to jen varování," vypadala jistě. "Určitě se mu nelíbí, že nás navštívila královna."

"Taky si myslím... ale to nic nemění na tom, že půjdeš do hradu a počkáš tam s Lili. Vezměte si generála a všechny vojáky, uzavřete hrad. Nikdo nepůjde dovnitř a nikdo ven."

Lvice přikývla. Hlavou ji naplnil nespočet myšlenek. Jak se sem ten svitek mohl dostat, když je CiAr chráněný magickou bariérou, která je udržuje v bezpečí před jinými světy? Prolomil snad elfí král kouzlo, které udržovalo bariéru v chodu? Znamená to tedy, že ji může prolomit znovu? Kdykoliv? Znamená to tedy, že už nejsou v bezpečí? Znamená to, že není CiAr bezpečný?

A pokud není bezpečno v CiAru, kde bude?

PONÍCI?!

20. října 2016 v 12:17 | Tayarinne |  Moje tvorba

Jak už název článku napovídá, bude o ponících. Yup! Znovu jsem začala sledovat My little pony Friendship is magic. Ale z trochu jiného důvodu, než čtyři roky nazpět.

Nostalgicky vzpomínám na naše dopisy s Luckou (FreckledBastard na Deviantartu), bylo boží si psát každý týden, doteď mám ty papírky plné krásných slov schované. Jsou mým pokladem. V té době jsme hodně mluvili o ponících, Lucka je ráda kreslila a i mě se líbili. Dokonce jsme si navzájem psali za některé z nich xD Byla jsem Shining Armor a Lucka zase Cadence. Krásné to časy.

V té době jsem ale neměla moc volna a tak jsem sledovat jednotlivé díly jednoduše nestíhala. Pamatuji si, že poníci byli populární i na blogu. Myslím, že někdo z mých přátel je dokonce daboval. :D

Tahle moje poníkovská etapa nějak skončila a já na ně zapomněla. Později se ke mě ale přihlásil kamarád, co chodil na stejnou školu, jako já. Zjistila jsem, že je to broník a s radostí mu nakreslila jeho ponysonu. Několikrát... xD Výsledky pro mě ale byly strašné a tak jsem se zařekla, že poníky už nikdy kreslit nebudu.

Proč je tedy sleduji teď? To je prosté... jelikož aktuálně studuji kombinaci češtiny a angličtiny, kde mimotlapem bereme i fonetiku, rozhodla jsem se začít sledovat více anglických seriálů. A tak jsem se znovu dostala k poníkům. Takže mohu říci, že sledováním poníků vlastně studuji? :'D Možná.
Hlavně se mi líbí originální vektorová grafika, která je v celém seriálu. K hlavním postavám se to oopravdy hodí, jednotlivé příběhy už nemohu posoudit, na díly, co jsem viděla před čtyřmi lety, si už moc nepamatuji a ty, které jsem shlédla v průběhu dvou týdnů, se mi líbily. :3
(A asi jsem divná... ale ty písničky jsou božííí. OuO)

A tak došlo i na to, že jsem si řekla: Heeej, nakreslím si Celestiu! Nemůže to být tak složité... nakreslit poníka... pfff...
Jo, jenomže ono to složité je. Doopravdy. Udělat tak hezké a čisté linie není žádná legrace. Zkusila jsem to, ale zachovala jsem si v tom zároveň i svůj vlastní styl (v případě druhého obrázku moc ne, kamarád si přál, aby to bylo více podle videa).
Povedenost můžete posoudit podle dvou posledních výtvorů. n_n

Celestia

Teku

Teď jedna důležitá věc... NEJSEM BRONY! To, že ráda kreslím poníky, abych si trochu rozšířila svůj art obzor, a že se mi líbí ten styl ještě neznamená, že jsem v brony komunitě. To rozhodně ne. :)

Co mňouknout na závěr? MLP FIM se mi líbí, zejména díky grafickému vzhledu a hezké animaci. Ale varuji vás, v češtině se na poníky nekoukejte a pokud s nimi chcete začít... opravdu raději vyhledejte anglický dabing.
 


Podzimní blíz

3. října 2016 v 23:04 | Tayarinne |  Digital Art

Hezký podzim, všem!


Já osobně podzim miluji! Stromy hrají všemi barvami a ztrácejí svoje lístečky všude možně... ♥ Tím, že jsem teď na výšce a v jiném městě, snad i v zimě konečně zažiju sníh! xD Ale na to je teď brzy, doufám. :'D Těším se, až se ještě trošku ochladí a budu moci nosit svoje plyšové ťapkové rukavice a čapku s oušky. OuO Prozatím jen usrkávám čaj a mazlím se v pelíšku se svou lviciškou od lvíčka. c: Ty koleje mají něco do sebe. :D

A co vy? Máte rádi podzimek? :333

Žiju, abych tě milovala

22. září 2016 v 15:34 | Tayarinne |  Digital Art

Protože nemám moc klid na to napsat nějaký hlubší článek, přidávám obrázek sebe a svého lvíčka. :3
Nemyslím si, že jsem v TLK stylu nějaký expert, ale tohle se mi celkem líbí. c:
Uuu a poprvé jsem kreslila digitální motýlky! xD


Došlo mi, že sem vůbec nedávám samostatné obrázky. Přišlo mit ozbytečné, když mám DA, ale potom jsem si uvědomila, že někteří znají jen blog.cz a na deviantart nechodí. :'D Asi to musím napravit! x33

Jo a pokud si pamatujete tento obrázek...

.

... Musím se vám pochlubit!
Tohle jsem si objednala. ♥


Je to taštička/penál, do kterého nevím, co dát (jsem na tohle hrozná), ale asi to připadne na psací potřeby a jiná malovátka. Budu to mít na výšce vždycky s sebou. OuO
Obvykle nejsem hrdá na své obrázky, ale tohle je kjůůůt! =^-^=


CiAr

28. srpna 2016 v 11:51 | Tayarinne |  CiAr

Spousta lidí ví, že je pro mě můj svět velmi důležitý. Že mě osvobozuje a dává sílu. Tenhle článek je právě o CiAru. O mých myšlenkách a citech, které k němu chovám.

(PS: Pokud se vám obrázky v článku zobrazují tak divně, jako mě, snažte se to přehlédnout, prosím. V náhledu to je nastavené jinak, ale ve finále to lítá na stránce, jak chce. :c)




Roční období ~

18. srpna 2016 v 9:07 | Tayarinne |  Písně

Doufám, že jsem ji tu už někdy nezveřejňovala... mnu, kdyby ano, můžete si ji přečíst znovu! :'D
Tuhle písničku jsem psala kdysi dávno z nudy. A trvala mi asi deset minut. Dnes jsem si na ní vzpomněla, když jsem šla ráno na autobus. xD A proto ji i zveřejňuji (hmmmm, to je ale hluboký důvod).

Je až trapně jednoduchá a spousta frází se tam opakuje. V té době to bylo mým záměrem, nciméně teď mi to přijde takové úsměvné... :'D Ale snad se vám bude líbit. :) Byla k tomu i hudba, ale nikdy jsem ji nenahrála. Jistě, mohla bych tu písničku nazpívat, ale jsem ráda za názor, jaký na mě máte a nechci ho něčím tak otřesným měnit. :D

Hlavní myšlenkou bylo asi popsat jednotlivá roční období, jak se střídají, co je pro ně typické. Název je spíše pracovní a tak ho berte s rezervou. :3

Alespoň jsem zase něco přidala a nemám výčitky svědomí. >.>

Když se jaro probouzí, jde k nám.
Když se jaro probouzí, čekám.
Až roztaje den další a jaro bude blíž,
až ucítím květů vůni, uvidíš…

Že zas brzy budem spolu Ty a já,
Ač navzdory hodinám, minutám

~Já tu čekám až svit slunce, mi propůjčí svou zář
Až jak na tenké strunce, bude pryč ta zášť
Až teplý déšť mi do vlasů po kapkách spadne zas
A radost z čirých úžasů přebarví zimní čas~

Když se léto probouzí, jde k nám,
když se léto probouzí, čekám
Až se rozsvítí den další, a léto bude blíž,
Až proběhnu se loukou, uvidíš…

Že zas brzy budem spolu Ty a já,
Ač navzdory hodinám, minutám

~Já tu čekám až svit slunce, mi propůjčí svou zář
Až jak na tenké strunce, bude pryč ta zášť
Až vánek lehký z mých vlasů cop uplete mi zas
A radost z čirých úžasů přebarví jarní čas~

Když se podzim probouzí - jde k nám,
Když se podzim probouzí - čekám
Až se rozsvítí den další, a podzim bude blíž,
Až skočím do listí, uvidíš…

Že zas brzy budem spolu Ty a já.
Ač navzdory hodinám, minutám.

~Já tu čekám až svit slunce, mi propůjčí svou zář
Až jak na tenké strunce, bude pryč ta zášť
Až lístky stromů do vlasů mi barevné spadnou zas
A radost z čirých úžasů přebarví letní čas~

Když se zima probouzí, jde k nám.
Když se zima probouzí, čekám.
Až zamrzne den další a zima bude blíž,
až bude všude bílo, uvidíš…

Že zas brzy budem spolu Ty a já.
Ač navzdory hodinám, minutám.

~Já tu čekám až svit slunce, mi propůjčí svou zář
Až jak na tenké strunce, bude pryč ta zášť
Až vločky sněhu do vlasů mi tiše spadnou zas
A radost z čirých úžasů změní podzimní čas~


Bloguju, protože

27. července 2016 v 20:22 | Tayarinne |  Témata týdne
... mne to naplňuje a vždycky naplňovalo. :D


Když jsem si zakládala svůj blog, mým vzorem byla spousta lidí (lvicek99, Sarafina, Keta, Lara a další, jestli si je pamatujete). Chtěla jsem být jako oni. Dělat souteže, bleskovky, mít hromadu SB, být uznávaná, psát textovky/RP. To byl můj sen.
Brzy jsem však pochopila, že o tomhle moje blogování není.

Jak šel čas, skutečně jsem se stávala populárnější a vždy jsem se těšila na večer, až se vrátím ze školy a budu mít čas napsat nový článek, popovídat si s kamarády z internetu a psát textovky. Tehdy jsem byla skutečně šťastná a šťastnou mě dělali právě mí přátelé.

Opravdu. Na blogu jsem našla bandu, která byla stejně praštěná jako já. Každý měl svou stránku, navzájem jsme se navštěvovali a byli nerozluční. Pokud pominu svoje příšerné začátky a ještě příšernější gramatiku, za kterou bych se nejraději profackovala, tyhle časy byly zkrátka skvělé...

Na blog jsem později začala přispívat svou tvorbou a příběhy. To vše se kupodivu líbilo a já byla ještě raději. Nic mne nepotěšilo více než milý komentář, který jsem nalezla pod svým článkem.

Blog byl mým útočištěm a bezpečným pelíškem s přáteli, kterým jsem mohla vymňoukat vše, co mě trápilo. Je to nezapomenutelný, avšak teď už pro mne docela smutný, pocit.

Díky blogu mne našel i můj lvíček, díky kterému jsem začala formovat CiAr, hned poté, co jsem se stala součástí RP jménem Terra Infinita, a ve kterém doteď působím.

Lvužel to mělo i poněkud negativní stránku. Na blog jsem už neměla moc čas a přesunula se zcela na skype. Spousta věcí se udála za dobu tří let, ale ovlivnila mne i jedna špatná zkušenost. A od té doby už pro mne nikdy nebyl blog místem bezpečí a ochrany.
Bála jsem se sem jakkoliv přispívat, nevěřila jsem nikomu a nechtěla jsem žádné přátele. Nenapadlo by mě, že budu někdy pokračovat. Lidé odchází a přichází. Zanechávají v nás pocity, které už nikdy nesmažeme...

Ale potom jsem si vzpomněla na ten hřejivý pocit, který mi blogování vždy přinášelo a vědomí, že můj blog přece jen někdo čte mne donutilo k tomu, abych tomu dala ještě jednu šanci. I když už skoro všichni odešli.

Osamostatnila jsem se a oklepala ze sebe vše, co mě trápilo. Zahodila minulost za hlavu a s úsměvem začala psát nové články. Především o CiAru, protože je můj a nikdo mi ho nemůže vzít ani narušit.
A vida, ono se to povedlo. Byla jsem znovu volná a nespoutaná. Thaesia Tayarinne. O to více mne potěšilo, když jsem zjistila, že vás moje články baví, protože máte vlastní otázky, týkající se mého příběhu. A to pro mě moc znamená. DĚKUJI!!!

Ach... Něco Ti dlužím, můj milý blogu, a věř, že Tě jen tak neopustím. Jsme parťáci a navždycky budeme. :)
A i když mi už blogování nepřináší takovou radost, jako dříve, stále jsem tu moc ráda a za každý komentář jsem vděčná. Tohle místo mám zkrátka stále v ♥. :3

Feliaveni ~ Pardia

22. července 2016 v 17:12 | Tayarinne |  CiArské postavy

Rozhodla jsem se ve zkratce představit další z CiArských druhů, který žije v Modrých horách - jsou to feliaveni. Lvužel mám pouze černobílý sketch, ale snad to bude pro ukázku stačit. Tahle feliavenka se jmenuje Pardia. :3

~ kvalita obrázku level nenamazaný rohlík ~




Feliaveni ~ základní informace

Název pro tento druh vznikl spojením dvou latinských slov - feline a avem. Jedná se o antropomorfní zvířata s deformovanou anatomií, která je podobná té lidské. Pro feliaveny je ohromně důležitá svoboda a bývají velmi divocí. Žijí ve větších smečkách či dlouholetých párech. Říká se, že feliavení láska trvá navždy, což je lehce v rozporu s jejich nespoutaností a nezkrotnou povahou. Své milované polovičce však tito tvorové neodepřou vůbec nic a jsou velmi vstřícní a štědří.
Tato velmi zvídavá stvoření velice ráda objevují nové věci. Důležitý je pro ně smysl života. Pokud ho nemají, velice se trápí a upadají do těžkých depresí. Platí , že každý feliaven je unikát a může se tak vymykat z předem daného standardu chování, jež je nám známé. Ale to jen zřídka kdy.
Díky svým přednostem dokonale slyší a perfektně vidí ve tmě. Dorozumívají se zvířecí řečí a jsou velmi inteligentní a vynalézaví.

Co se týče podoby, feliaveni mohou nosit masku jakékoliv kočkovité šelmy, po celém těle. Barva vlasů i očí je vskutku rozmanitá, ale nejčastější jsou tmavé odstíny, stejně tak to platí i v případě rtů. Jen málo viděni jsou feliaveni s růžovými či bílými rty. Ouška reprezentují podobu dané kočkovité šelmy, zrovna jako ocásek, který jim slouží i k vyvažování balancu.
Mají silnější paže, protože se část života přemisťují po liánách právě díky nim. Prsty na rukách jsou kratší s měkkými polštářky, avšak ten největší, který by měl být uprostřed dlaně, chybí. Polštářky tak mají jen na bříškách prstů. Nosí jednoduché oděvy, které si samy vyrábí, nejčastěji z peří.
Každému feliavenovi totiž jednou narostou křídla, dříve nebo později, přičemž několikrát do roka obměňuje vrchní peří a letky, aby se mu po obloze lépe klouzalo. Křídla mají přitom pokaždé o trochu jinou barvu. Feliaveni věří, že čím více budou obaleni v peří, tím dříve jim křídla narostou. Někomu se objeví už po pár měsících, někomu až ve stáří, ale takových případů je málo. Než se jim však na zádech vytvoří ty krásné prostředky k letu, musí se feliaveni naučit držet tlap s ostatními. Proto je důležité, aby se cvičili ve šplhu, přitahování a všem, kde by si mohli posílit paže a ruce, protože to je bez křídel ta jediná možnost, jak se neztratit a udržet se se smečkou.
Tím se dostáváme k prostředí, ve kterém feliaveny najdeme. Žijí ve výškách, to znamená, že je na zemi potkáme jen zřídka. Rádi odpočívají v korunách stromů, kde si také staví svá hnízda. Dolů se vydávají jen pro potravu a živí se prakticky vším, co najdou. Jsou všežravci. Typickým prostředím je pro ně džungle či nějaký lehce tropický prales.

Pod hvězdami /// Under the stars

14. července 2016 v 10:12 | Tayarinne |  Digital Art

Mám spoustu nápadů na články, ale momentálně jsem pracovně vytížena a tak mi trvá delší dobu, než se na blog ke psaní něčeho nového vůbec dostanu. :D

Zjistila jsem, že vůbec nevím, zda takové obrázky přidávat do složky Digital art nebo té o CiAru. Doopravdy nemám tušení xD Asi to budu střídat.

Tlapkopádně, tohle je nejnovější obrázek, na motivy CiArského příběhu, který byl zhotoven jako zakázka (commission). Snad se vám líbí stejně jako majiteli. OuO


Na obrázku je lvice Bahati, postava mého hráče, a Azuris, má milovaná bláznivá tiginka (o které jste se mohli něco málo dočíst v jednom z předešlých článků). :3

Zatím se mějte hezky a užívejte prázdnin! x3

Kam dál







Milý návštěvníku,
děkuji, že jsi zavítal na tento blog o jedné zlatavé lvici a její zemi.
Doufám jen, že jsi tu byl spokojen a tvá přítomnost zde nebyla jen ztrátou drahocenného času.
Těším se na tvou další návštěvu.

Na celém blogu carlev15.blog.cz platí přísný ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ jakékoliv mé tvorby bez uvedení zdroje!