Červen 2013

Carova velká zkouška

11. června 2013 v 21:20 | Car |  Traditional Art
ROAR!

(...)


Klauzury:

Pro ty, co nevědí oč jde. Klauzura je něco jako závěrečná zkouška na konci roku, z kreslení. Já jakožto zatvrzelý kreslíř lvíčků sem, přiznávám, měla veliký strach. Proto jsem se snažila všemožně připravovat, a pilně jsem kreslila každé zátiší, které jsme ve škole dostaly zadané na hodinách. Nebyla jsem výsledky spokojená, vždy tam bylo plno chyb. Snažila jsem se mít dobře alespoň stíny.
Nastal den D. Snažila sem se přijít do školy včas, ale stejně patro, na kterém jsme měli kreslit, bylo zavřené, takže jsem netrpělivě s celou třídou vyčkávala venku. Klika cvakla, dveře se otevřely a mohli jsme dovnitř. Po chvilce bloudění na chodbě sem nalezla cíl- naši třídu. Jen co sem vešla, nestačila jsem se divit. Namísto židlí s draperiemi, mísou a ovocem (které nám bylo ke klauzurám slibováno a my se o hodinách VV snažili nakreslit přesně to) byla na každém stole připravena papírová krychle- pomačkaná, stála na nějaké draperii. Kolem stolů byly vždy čtyři židle a na nich ještě potom papíry. Zhodnotila jsem situaci a vybrala si pro mě nejlepší pohled ke kreslení a sedla si. Vytáhla jsem mobil se sluchátky a ve volném čase sem vybírala písničky, při kterých se mi dobře kreslí. Mezitím přišel zbytek třídy.
Náš třídní učitel nám po chvíli rozdal tužky, ořezávátka a gumy. Ještě přihodil jednu nepatrnou maličkost do našeho zátiší. Šišky. Ano. Na tu ošklivou pomačkanou krychli nám každému posadil jednu středně velkou šištičku. Některým víc malých, protože ty větší došly. Já měla jednu. Začala jsem si prohlížet strukturu a odhadovala jsem, jak budu pokračovat při kreslení. Takhle jsme čekali další hodinu.
No nakonec se plány ještě změnili. Další učitel, jeden z mých vzorů, přinesl hrneček a talíř. Ne..jenom ten ne! Bědovala jsem potichu, když učitel pokládal talíř na můj stůl. Takže..hrneček, talířek, draperie, papírová krychlička, šiška..fajn..To nestihnu. Nakonec zrušili šišku i krychli. Zaradovala jsem se a s radostí sem spolu s kamarádkou odsunula tu papírovou příšeru a šišku ze stolu. Měli jsme povoleno upravit si trochu finální zátiší. My postavili hrnek na talíř a ten rafinovaně zakryli draperií, abychom kreslili co nejmenší část z něj. Učitel schválil a zahájil klauzury.
Nasadila jsem si sluchátka a jako první písničku jsem pustila "This land". Spokojeně jsem načrtla pár čar, vznikl nepovedený náčrt. Smutně ho gumuji. Nevadí, mám spoustu času..4 hodiny! To zvládnu. Uklidňuji se a kreslím dál. Náčrt číslo dvě ujde, ale bohužel je moc vysoko. No, budu stínovat nepovedený náčrt? Ne! Přemýšlím, že kreslení v Photoshopu by v tomhle případě bylo skvělé, kdybych nakreslila něco moc nahoru, stačilo by to lehce přesunout kousek níž, podle potřeby. Jenže já nekreslím digitálně… Povzdechnu si a náčrt znovu maži. Třetí už se mi zamlouvá.
Učitel nám mezitím radí jak správně vystínovat hrnek. Poslouchám ho a snažím se si vše zapamatovat. Vracím se ke své kresbě, když začíná obcházet a radit. Nemám to snad tak špatné. Hodnotím náčrt a usměju se. Pustím další písničky. Učitel dojde až ke mně. Prohlíží si výtvor a nakonec prohlásí. "Na to, jak jsi skvělá kreslířka, ti realita vůbec nejde." Sklopím ouška a svěsím hlavu. Co bych tu mohla vylepšit? Učitel mi říká, že mám hrnek moc nakloněný na jednu stranu a špatně podstavu talíře. A já už začala stínovat! Poučím se z chyb a snažím se je opravit. Jeho hodnocení mě pravda dost zklamalo, místy sem to chtěla i vzdát. Vím, neumím kreslit. Co těch mých pár lvíčků a disney styl? To je zábava..já nejsem na "pravé umění".
Zvedám čtvrtku do výše a prohlížím si ji, znovu a znovu porovnávám s předlohou. Dobře, nebude to stejné, ani moc podobné, ale dokončím to. Snažím se, aby alespoň stínování bylo pěkné. Začínám s ním tedy Nejdříve ucho hrníčku, potom jeho vnitřek. Nepřečernit! Připomínám si. Talíř jen letmo odbyji, nechci se vykreslovat se vzory, myslím že bych to jen zkazila. Nakonec draperie. Jen ta ne..Dokončuji její obrys s nespokojeným zavrtěním hlavy. Začínám lehounce stínovat. Draperie je bílá, není tedy možné, abych z ní udělala bůhví jak šedivou. Takhle kreslím něco kolem hodiny.
Je kolem jedenácté a my končíme až ve 12:30..co tu budu tak dlouho dělat? Už to mám hotové..ale možná! Dodělávám ještě stín pod talířem a draperií. Podepisuji se. Jak ráda bych se podepsala jako Taya! Ne, učitel jasně řekl čitelně! Nechávám tedy své pravé jméno v pravém dolním rohu.
Čekám. Zapomněla jsem říct, že náš třídní mezi námi párkrát prošel. Je to zvláštní pocit, když nevíte co si myslí, zda-li to nemáte moc špatné. Nenechala jsem se odradit názorem svého učitele, i přesto, že měl pravdu. Znovu si prohlížím své zátiší. U všech hřív..jak je to ošklivé. Prolezu vůbec do druháku? Známka z klauzur má velký vliv na výslednou známku z Výtvarné přípravy. Bojím se.
Otevírám svůj notebook a píšu si s pár kamarády, je tu až moc volného času, a já už se nechci dívat na svůj nepovedený výkres! Draperie na předloze mezitím klesla úplně dolů. Zaklapávám notebook, s kamarádkou končíme a jdeme na oběd. Po něm už možná budou výsledky. Naše kresby necháváme na místě, aby hodnotitelé viděli, z jakého úhlu jsme kreslili, kde byl stín, světla a podobně. Nechci na to myslet a vstávám.
Jsem po obědě a čekám na třetím patře. Máme díky odpadlému dějepisu volnou hodinu. Tu využívám k psaní Příběhu s kamarády. Tak se mi zvedne náladu a je mi hned psychicky lépe. Ještě mě čeká angličtina a hodiny fotografie. Je začátek hodiny fotek, spolu s učitelem tohoto předmětu je zde i náš třídní s výsledky klauzur. Je to tu. Nadechuji se a přemýšlím, co mi asi odborná komise za tu patlaninu mohla dát. Kamarádka dostala 1-, potom je tu další 1-, zatím nejlepší známka. Už i pětka tu byla. Dvojek je tu hodně, občas nějaká trojka, čtyřka..Postupně se dočte až k mému jménu. Ano, jsem skoro na konci abecedy. Vysloví jméno a hned za ním známku.
"...1- " Otevřu tlamičku úžasem a kouknu na kamarádku se stejným hodnocením. No páni! Jedna mínus! To snad není možné! To je nejlepší známka z naší třídy! Spolu se mnou ji ještě mají dva lidé. Takže patřím mezi tři nejlepší z klauzur. Plně si to uvědomuji až další den, kdy nám učitelka na výtvarnou přípravu připomíná naše chyby.
Zastaví se u mě. "No jo, animátorka!" Pousměji se tomu. Vždy udělám výraznější linky. To už je můj styl. Animace- něco co bych chtěla v budoucnu dělat a živit se tím. Je to ještě ve hvězdách, ale je fajn vědět, že už k tomu máte sklony. Talíř sem měla špatně, říkala, to je mi jasné. Ten neměl dobře skoro nikdo. U hrnku sem měla větší horní část, nevím jak vám to popsat. Ale překvapilo mne, když řekla, že mám jednu z nejlepších draperií, že je skutečně poznat, že je to to, co to je a že je snad i nejlepší. Woah! Nikdy mi draperie nešla..všechny ty záhyby a..stíny na bílém! Utrpění..pravda já se snažila. Hodně snažila, dala sem do toho všechno, aby nebyla přečerněná a byly na ní jen lehké stíny. Tak se mi to podle všeho povedlo.
Tak je Cařík moc šťastný, že zvládl takovou velkou, důležitou a zásadní zkoušku! A navíc mezi třemi nejlepšími ze třídy. Klauzury úspěšně za mnou..phew!
:3
Děkuji za přečtení, pokud jste se dočetli až sem, mí přátelé!
Váš
CaříK/Taya







Milý návštěvníku,
děkuji, že jsi zavítal na tento blog o jedné zlatavé lvici a její zemi.
Doufám jen, že jsi tu byl spokojen a tvá přítomnost zde nebyla jen ztrátou drahocenného času.
Těším se na tvou další návštěvu.

Na celém blogu carlev15.blog.cz platí přísný ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ jakékoliv mé tvorby bez uvedení zdroje!