Jednokřídlý - Jasiri, kapitola první

28. ledna 2015 v 10:12 | Thaesia Tayarinne |  Jednokřídlý



Slyšte, slyšte, nová kapitola CiArské pohádky byla právě zveřejněna! *BA DUM TSS*


"Zlaté pláně. Království fenků, které překypuje zlatými savanami a pouštěmi s hebkým, ale pálivým pískem na pacičky. Právě tady začíná náš příběh. Čistě přírodní oblast Baelisi je od nepaměti domovem velice majestátných a hrdých stvoření. Říkáme jim okřídlení, ale v jiných světech jsou známí pod jménem flyoni. V podstatě se od nás moc neliší, jsou to lvi, zrovna jako my. Avšak vlastní křídla, která jim umožňují zkoumat CiAr z výšky. Kromě nich mají také kormidla, jedno hřbetní a dvě na ocase. Okřídlený samec je vždy černé barvy s bílými konci křídel, samice to má naopak, je bílá s černými letkami. Omlouvám se, že vás zdržuji od pohádky, ale museli jste se dozvědět jejich základní popis a charakteristiku.
Kdysi zde žila smečka s deseti okřídlenými. Tři samci a sedm samic. Tento počet se ale brzy změnil, čtyřem okřídleným lvicím se před obdobím dešťů narodila lvíčata. Skare přivedla na svět tři zdravé lvíčky, Elisi jednu lvíčenku a Rothi hned dvě další. Talia, čistě bílá okřídlená s tmavě modrýma očima, které připomínaly noční oblohu posetou hvězdami, porodila jako poslední. Všichni se těšili, až budou moci přivítat na svět její lvíčenku. Talia se připojila ke smečce před dvěma týdny, když už byla březí. Okřídlení ji s radostí přijali do svých řad a ona zde našla svůj nový, bezpečný domov nejen pro sebe, ale i jejího potomka.

"Talio?" Do jejího úkrytu v menší jeskyni s krásně vystlaným pelíškem přišla usmívající se Keila, ošetřovatelka smečky. "Zdravím tě." Zavrněla k ní Talia, s pravým křídlem složeným tak, že za ní nebylo skoro vidět, levé měla více vepředu, jakoby chtěla něco chránit, něco tiše mňoukajícího v jejich tlapách. "Jen jsem se přišla podívat…" Pronesla nedočkavě ošetřovatelka a doslova se hrnula k novorozenému lvíčeti. "Smím?" Zeptala se nejistě, protože Talia své prvorozené skrývala pod packou. "Ale jistě." Pousmála se. Keila se posadila a s úsměvem sledovala sněhobílou kuličku, kterou teď její maminka zcela odhalila. "U hřívy velkého strážce!" Křikla ošetřovatelka vyděšeně. "Chudinka malá! Musíme ji nějak pomoct!" Natahovala své tlapky ke lvíčeti. "Ne, Keilo, klid. Je v pořádku." Pousmála se Talia. "Jak to myslíš? Vždyť… má jen jedno!" Lvice se nemohla vzpamatovat z toho, co právě viděla před sebou. Když totiž Talia ukázala své lvíče, ošetřovatelka spatřila, že má jen jedno jediné, pravé křídlo. Druhá strana zad byla neporušená, nezranilo se tedy, původně si totiž Keila myslela, že o křídlo přišlo při porodu, teď ale viděla, že se narodilo už bez něj. Na zádech mělo hřbetní kormidlo, jako každý okřídlený, dokonce i dvě miniaturní na ocásku. Ale k čemu, když nebude moci létat?

"Ano… vím, je to trošku zvláštní, ale jinak je zdravý." Vydechla šťastně Talia. "Můj malý princ…" Blízla lvíčka na hlavičce. Ošetřovatelka nechápavě zavrtěla hlavou. "Zdravý? Princ? Počkej… vždyť je to holčička. Její srst… jasně bílá, jako sníh v Den bílého třpytu." Namítala, téměř jistá pravdivostí své odpovědi. "Ne, je to lvíček." Řekla jistě jeho maminka. "Podívej se sama…" Keila si lvíče pozorně prohlédla a když zjistila, že Talia mluví pravdu, zmateně se před ní posadila.
"Je něco v nepořádku?" Vzhlédla k ní okřídlená. Ošetřovatelka se nadechla. "Vůbec ne… jen… je…"
"Je dokonalý. Mé bílé štěstí, můj princ." Radovala se Talia a vrněla svému lvíčeti do ouška. Malý okřídlený se k ní zachumlal a spokojeně vrněl.


"Jednokřídlý." Vydechla tiše Keila. Jeho matka si to nejspíše neuvědomovala, nebo nechtěla nic takového ani slyšet, ale ošetřovatelka už v tuto chvíli věděla, že lvíče to v životě nebude mít vůbec jednoduché.

"Jasiri." Řekla Talia. "Tak se bude jmenovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shetlandy Shetlandy | Web | 28. ledna 2015 v 10:32 | Reagovat

Krásné! <3 :33

2 Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 11:57 | Reagovat

[1]: Díky :) :3

3 Matt Matt | 28. ledna 2015 v 17:06 | Reagovat

Super díl. :) Jsem si říkal, proč se příběh jmenuje Jednokřídlý. :D :)
P.S.: Ta mrkající Taya na Rubrikami je boží :'DD

4 Bleskoblesk Bleskoblesk | 29. ledna 2015 v 19:03 | Reagovat

Nádherné. Máš opravdu talent na psaní :3

5 Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména | E-mail | Web | 1. února 2015 v 14:39 | Reagovat

[3]: Díky :D Nom :D
:3 Tlap, snažila jsem se :D

[4]: Díky moc :)

6 Jeeperka Jeeperka | 6. února 2015 v 23:44 | Reagovat

Páni, ty jsi na blogu aktivní!

7 Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména | E-mail | Web | 7. února 2015 v 18:43 | Reagovat

[6]: Nooo, jasan! :D

8 siljera siljera | 7. února 2015 v 20:32 | Reagovat

Wow, "chvíli" tady nejsem a Ty už máš tři články! :D S dovolením asi nebudu komentovat ke každému zvlášť a prostě Ti to shrnu všechno tady (snad Ti to nebude vadit).

Prolog:
Je pěkný, ale je tam pár rušivých elementů. Není to nic strašného ani důležitého, ale zkus víc používat enter, když se objevuje přímá řeč. Když skončí "vypravěčův" popis a někdo promluví, měla by se jeho slova psát už na další řádek.
Ten předposlední odstavec byl v tomhle ohledu takový nepřehledný. Když se několik postav dohaduje, měla by mít každá vlastní prostor. Například tuhle část máš celou napsanou v jedné lajně, bylo by lepší, kdyby byla nějak takto "rozentrovaná":
"‘Prosím!‘ skočil k nim i princ.
‘Au! To byl můj ocas, ty malý pytli blech!‘ Zavrčela Tayarinne.
‘Nemáš ho sem strkat!‘ Zaprskal Roku.
‘No tak.‘ Zamračil se jejich otec a oba zahanbeně sklopili ouška."
Taky děláš to, co jsem strašně dlouhou dobu dělala taky a to, že za uvozovky dáváš velké písmeno. Když chceš napsat něco jako: "‘Dobrý den.‘ Řekl pan Blablabla a potřásl panu Duplikátovi rukou.", obvykle se píše: "‘Dobrý den,‘ řekl pan Blablabla a potřásl panu Duplikátovi rukou." Nezakončíš přímou řeč tečkou, použiješ čárku a pokračuješ malým písmenem. Používá se to i tehdy, když Ti přímá řeč končí vykřičníkem nebo otazníkem: "‘Pozor!‘" křikla Dáma."
Pro upřesnění: není to chyba. Nikdo si není úplně jistý, jak by se měly uvozovky správně psát (ani jazykovědci) a vlastně jsou možné obě varianty, jen se víc používá verze s malým písmenem. Ta verze s velkým je taková rušivá, člověk má tendenci na konci každé přímé řeči klesat hlasem a vnímat ten následující "dodatek" jako novou větu, což pak rve text na kusy a znemožňuje to dostatečně plynulému čtení. Ne, že by to byl nějak velký problém, jen mě to tak napadlo. Doufám, že tohle poučování není moc otravné. :D Asi to zní docela divně od někoho tak pravopisně nejistého jako jsem já, ale řekla jsem si, že Ti to napíšu, protože proč ne. :D (promiň, jsem vážně příšerný člověk)
Jinak je to dobré, text je krátký, což je u prologu dobrá věc a je u něj úplně nádherný obrázek! Líbí se mi, jak má Roku doslova srdíčka v očích. Jak je ten obrázek malý, všimla jsem si toho až po nějaké době. :D To je úžasný detail. Na VŠECH uměleckých dílech (hlavně těch vizuálních jako filmech nebo obrazech) miluji především ty malé detaily, kterých si člověk nevšimne hned a musí se na plátno skutečně dívat, aby je postřehl, takže tímhle si mě rozhodně dostala a jsi můj hrdina. :D Jen tak dál! :D
Btw, cítím se strašně, že Tě pořád tak kritizuji. Nevím, zkus to brát jako důkaz, že nad Tvým dílem přemýšlím. :D

9 siljera siljera | 7. února 2015 v 22:57 | Reagovat

Vyber si:

Myslím, že tímhle článkem jsi vystihla myšlenky a životní zkušenosti většiny lidí. Je to vážně hnusné, když si člověk musí vybrat mezi dvěma blízkými osobami, ale stojím si za tím, že pokud alespoň trochu přemýšlí, nemůže si vybrat špatně. Minimálně ne v těch situacích, ve kterých ho do vybírání nutí jeden z těch, o které jde. Lidé, kteří nedokáží snést pomyšlení na to, že se kromě nich bavíš ještě s někým jiným, za to nikdy nestojí. Je samozřejmě těžké nechat je být, obzvláště když si pamatuješ doby, kdy nebyli takoví, ale v těchhle situacích je bohužel nutné způsobit si "trochu" bolesti a poslat je do háje, protože jinak s nimi budeš trpět nepřetržitě po zbytek života a bude to mnohem horší.
Osobně si myslím, že takové ty klasické "vyber si" momenty nejsou až tak příšerné; nejhorší je to s lidmi, kteří Ti neřeknou, že si musíš vybrat a jenom Tě nějak šikovně do takové situace vmanipulují aniž bys o tom věděla a mohla se bránit. Když Ti někdo řekne "vyber si" alespoň víš na čem jsi. Tihle zákeřní "hadi skrytí v trávě" jsou zdaleka ten nejhorší typ člověka, na kterého můžeš za normálních okolností narazit. Ovšem z vlastní zkušenosti můžu říct, že úplně nejhorší je opustit ty, kteří Tě tlačí do takového rozhodnutí a ani o tom nevědí. Nejenže to bolí Tebe, ublíží to i jim. Nikdy nepochopí, proč sis vybrala toho druhého, neuvědomí si, že se chovají tak majetnicky, že Tě odtrhávají od okolního světa, ani když jim to řekneš. A upřímně řečeno, tenhle typ člověka jsem já. Občas si uvědomím, že se chovám takhle a to mě bolí ze všeho nejvíc. Ten pocit, když Tě někdo podrazí je naprosto nic v porovnání s tím pocitem, který máš ve chvíli, kdy si uvědomíš, že jsi to Ty, kdo ubližuje lidem okolo. Zkus se nad tím zamyslet z tohohle úhlu. :D
Popravdě jsem to v těchle situacích byla ve svém životě vždycky hlavně já, kdo opouštěl své kamarády, ne oni. To já jsem nastavovala tyhle nevyřčené "vyber si" momenty. Nikdy jsem jim neřekla, co po nich vlastně chci, ale když to neudělali, prostě jsem je nechala být i přesto, že jsem neměla v životě nikoho jiného a znamenalo to, že budu zase sama. Typický příklad na staré škole: asi si pamatuješ, jak jsem kvůli tomu pořád fňukala na Skypu, však víš, Pervert a spol. :D Zkrátka: na staré škole byl kluk, kterého šikanovali a já měla strašně špatný pocit z toho, že mu nepomáhám a jenom přihlížím jako idiot. Jednou se ve mně něco zlomilo a začala jsem se ho zastávat. Samozřejmě jsem se okamžitě dostala na jeho místo. On je teďka, tuším, docela v pohodě, naposled jsem ho viděla, jak se přátelsky baví s klukem, který byl v té hlavní partičce, co ho trápila, takže alespoň něco se mi povedlo, hádám...? :D No, ale já teda byla úplně v háji a mohla jsem si za to sama. Myslela jsem si, že ne, ale vážně jsem si za to všechno utrpení mohla jen a jen sama. Teď si představ, měla jsem mnohem víc kamarádů než kdykoliv předtím, lidi ve třídě si mě nevšímali, byl to ideální stav. No, pak jsem se začala míchat do těchhle věcí a než se naději, všichni ti, co ke mně měli neutrální vztah, mě nenávidí a to jen proto, že se zastávám kluka, kterého každý bezdůvodně nesnáší. Ale mí kamarádi se mnou zůstali, protože to jsou mí kamarádi a kamarádi za sebou stojí, no ne? Ale já si toho nevážila, vlastně jsem začala své kamarády nenávidět. Doopravdy jsem je nenáviděla. Nikdy neubližovali přímo mě, ale i oni šikanovali toho kluka a já začala být na tuhle věc vážně přecitlivělá. Měla jsem pocit, že jdou úplně všichni proti mě, všichni na celém světě se prostě spikli a nenávidí mě za to, co jsem, za to, že se starám o nějakýho asociálního idiota. Byl to svým způsobem "vyber si" moment. Říkala jsem si, že pokud mí "kamarádi" nevidí, co dělají tomu klukovi, jsou to příšerní lidé, jsou to stvůry a já se s nimi nikdy nebudu znova bavit. Ale nikdy jsem se je nepokoušela přesvědčit, nikdy jsem nezkusila otevřít jim oči, prostě jsem se na ně vykašlala a oni mě začali šikanovat taky. Nakonec to nemuselo dopadnout tak, že v té třídě byli tři lidi, kteří mě brali a ten zbytek mě nenáviděl. MĚLA jsem kamarády, co mě podrželi, ale byla jsem moc zaslepená na to, abych to viděla. Ale víš co? Udělala bych to znova. Nevím proč, ale mám pocit, že to bylo správné, mám pocit, že jsem nějakým způsobem udělala dobrou věc, i když nechápu, v čem vlastně spočívala. Jenom si přeji, abych to mohla udělat nějak líp. Abych jim tehdy alespoň řekla, ať si vyberou, aby alespoň věděli, že se dostali do "vyber si" situace a mohli se rozhodnout. Měla jsem pocit, že bojuji za dobrou věc, ale ve skutečnosti jsem jenom bojovala. Nesnažila jsem se nikomu otevřít oči, jenom jsem se chvíli zastávala toho kluka a pak si zachraňovala vlastní kůži.
No, abych se konečně dostala k pointě, kterou jsem asi mohla říct rovnou a nemusela jsem napsat tenhle strašně dlouhý ufňukaný komentář: je to hrozný, když po Tobě někdo chce, aby sis vybrala, ale můžeš se vsadit, že tihle lidé, co to po Tobě chtějí, nakonec budou trpět mnohem víc než Ty a zaslouží si to. Protože koneckonců... Oni si vybrali, že Tě donutí si vybrat.

10 siljera siljera | 7. února 2015 v 23:19 | Reagovat

Tenhle článek:

Tenhle komentář už bude krátký, slibuju. :D
Tenhle příběh... mám dojem, že to vážně bude hodně dobré. Už jen ten nápad je úplně geniální. Chudák Jasiri, nebude to mít lehké. :( Btw, znamená Jasiri něco, nebo je to jen náhodné jméno?
Jinak ten obrázek je krásný. Líbí se mi jak pracuješ se světlem. :)

11 Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména | E-mail | Web | 10. února 2015 v 14:10 | Reagovat

[8]: Ne, neva :D
Já vím, že bych to měla dělat, ale sama nevím, proš to nedělám :D přijde mi, že entry to zbytečně prodlužuju :D
A ty uvozovky... to je pro mě španělská vesnice :'D
Děkuju za opravení! :D
Jůů, děkuji! :3

[9]: O tom klukovi vím a... myslím, že si rozhodně udělala správně i za takovou cenu, kterou si musela  platit :( Já Tě budu mít ráda pořád! :3

[10]: Mě nevadí dlouhé komentáře :D Naopak. Jen nepíšu mcc dlouhé odpovědi, nom, snad Ti to nevadí.
Bude krátký, pece jen pohádka :D
Jasiri ve svahilštině znamená statečný. Miluju svahilštinu! :D A latinu :)
Jinak všechna jména tady mám vymyšlená, kromě Jasiriho. Líbí se mi ten význam.
Děkuju :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Milý návštěvníku,
děkuji, že jsi zavítal na tento blog o jedné zlatavé lvici a její zemi.
Doufám jen, že jsi tu byl spokojen a tvá přítomnost zde nebyla jen ztrátou drahocenného času.
Těším se na tvou další návštěvu.

Na celém blogu carlev15.blog.cz platí přísný ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ jakékoliv mé tvorby bez uvedení zdroje!