Strach uvnitř nás

20. února 2015 v 9:47 | Thaesia Tayarinne |  Témata týdne




Tenhle článek... je vážně hodně o mě. Předem vám říkám, že z něj zřejmě nepochopíte ani řádek, ale... tohle téma na mě hodně sedí, nebo se spíše snažím najít lék na bolest, což bylo minulým tématem, a proto ho píšu.

Přidávám sem i mou novou písničku, která k tématu docela sedí, alespoň myslím.




Můj strach, který si v sobě nosím, pramení z událostí, které se mi staly. Jsou to věci soukromé, nechci je tu vytahovat ani špinit něčí jméno, jen se tomu snažím porozumnět, proč se mě to vše stále drží, když už se to stalo tak dávno. A jak tak přemýšlím... dochází mi, že jsem to něco musela velice milovat a víte, co je vtipné? Právě to, co milujeme nejvíce, nás ničí. Možná jsem jen moc věřila a nebo jsem zkrátka natolik naivní a 'hodná', já vám nevím... ale je to ve mě.

Ten strach, který nedokážu popsat, má jméno. To, co mě oslabuje a nahání slzy do očí pokaždé, když si na to vzpomenu. To něco, před čím utíkám, ale nikdy nemohu utéct, protože se mě, nebo spíše něčeho jiného, co se mnou souvisí, stále drží jako klíště. To něco, s čím se nikomu nemůžete svěřit, protože lítost vám nepomůže. A vy chcete řešení, hledáte ho... marně! Nepřichází. Přijde někdy?

Vše je možné, pokud v to uvěříme. Svět si stavíme na vlastní víře. Mými pilíři jsou pravda, čest, hrdost, láska, věrnost a oddanost. Jak mi kdysi řekl jeden lev, o kterém se mi zdálo: "Svět okolo nás není realitou, ale jen zrcadlem našeho chápání a víry." Kolem nás to bude takové, jaké si to uděláme, a je to skutečně pravda. Věř, běž, dokážeš. Ale jak mohu věřit, když nevím čemu?...

Tolik jsem se ztratila ve lžích a hloupých hrách, které na mě někteří hráli, zatímco já jsem jim věřila celým svým srdcem. O to horší byl ten pád, víte, když vás odkopnou, bolí to. Den, dva... u mě půl roku. Až doteď. Chci se rozběhnout po savanách a znovu zakřičet: "Jsem šťastná!" Ale lhala bych a já nelžu...

Dívejte se také někdy očima jiných, třeba jim to, co děláte ubližuje, třeba je to srazí na kolena natolik, že už nikdy nebudou schopni v některých věcech vůbec fungovat. Snažte se je pochopit a neodsuzujte je jen proto, že vy jste se bavili, zatímco oni vaši zábavu zřejmě nepochopili. Pokud je tedy zrada chápána jako zábava... Lidé jsou slepí a ti, co znají pravdu, jsou umlčeni.

Je to... jako když jdete po silnici a uvidíte přejetého králíka. Je vám ho líto, ale jakmile jdete dál, zapomínáte a začínáte se zase smát. Ale stejně po nějaké době na to místo s králíkem dojdete a zase budete smutní. Tak to mám já. A pak stačí jakákoliv malá zmínka, souvislost nebo náznak... a je mi smutno. Takové to ošklivé smutno, kdy se vám stýská a nevíte proč, kdy chcete své chyby napravit, ale nemáte jak, protože vy jste nic neudělali a jste v tom nevinně. Tak proč trpí nevinní? Proč ti zlí nikdy nejsou potrestáni?...

A jak se vlastně zbavíme strachu, uvnitř nás?...


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mybadwolf mybadwolf | Web | 20. února 2015 v 10:28 | Reagovat

Zdravím, článek je opravdu úžasně napsaný!

Jinak s tebou naprosto souhlasím, mám to nějak podobně. Tak doufejme jen, že svět se jednou změní k lepšímu. ;)

2 justness justness | Web | 20. února 2015 v 14:52 | Reagovat

Nevím, jestli to jsi myslela při psaní tohoto článku na stejnou věc, na kterou já při čtení... ale dává to dokonalý smysl... :)

3 Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména | E-mail | Web | 23. února 2015 v 11:13 | Reagovat

[1]: Děkuji Ti moc :P
Ano, jen doufat :)

[2]: To nevím :) Děkuji za komentář. :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Milý návštěvníku,
děkuji, že jsi zavítal na tento blog o jedné zlatavé lvici a její zemi.
Doufám jen, že jsi tu byl spokojen a tvá přítomnost zde nebyla jen ztrátou drahocenného času.
Těším se na tvou další návštěvu.

Na celém blogu carlev15.blog.cz platí přísný ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ jakékoliv mé tvorby bez uvedení zdroje!