O mě

11. května 2015 v 18:11 | Tayarinne |  Písně

Mauria vám všem.

Dnes se mi stala jedna velice zvláštní věc.
Často, když se nudím, prodírám se starými dokumenty v mém milovaném ntb. Přes CiAr, jeho žijící i nežijící postavy, sladkou minulost Sametových tlapek i hrdou Timisoaru jsem se dostala až k samotné Taye, tedy mě. Přesně tam, kde to začalo.
Nahrnuly se mi slzy do očí. Ta krásná minulost, lvíčecí bezstarostnost, blogové šílenství každý den, které jsem zažívala, když jsem ještě byla Car. Ach... jak moc se mi po tom stýská. Po světě bez hranic, po oddaných přátelích, po mém starém já...

Nestěžuji si na Tayarinne, miluji jí, stejně tak, jako její jméno a vše, co je s ní spojené. Jen... v dobách, kdy jsem bývala Carem, jsem byla jen naivní lvíče. Teď jsem lvice, ohromná změna, avšak má naivita mě nijak neopustila. Co se to se mnou stalo...

Vlastně ani nevím, co vám chci tímto článkem říci a už vůbec ne, zda tohle někdo čte. Blog mi vždy sloužil spíše jako deníček k tomu, abych celému světu svěřila své pocity a náladu.

Nakonec vám sem přidám jednu svojí vzpomínku, přesněji písničku, kterou jsem psala před dvěma lety asi měsíc po tom, co jsem se stala Tayarinne. Ano, v té době jsem psala hodně písniček a básní. O lásce, radosti, touze po svobodě, nespravedlnosti, síle přátelství i beznaději a smutku. Nijak jsem jí neupravovala, i když je děsná, ale v té době... vypsala jsem do ní všechny své pocity. Je pro mě moc důležitá a proto myslím, že sem patří. Kdybych ji u sebe někdy smazala, alespoň tady zůstane navždy...

Kožich ten můj, zlatavý,
jako slunce zář.
Slzy brzy zaplaví,
Mou bledou tvář.

Přála sem si míti lvíčka,
Aby mi byl oporou.
Cítím - klesají mi víčka,
dívat dál se nemohou.

Už přichází noc a končí se den.
Mám ráda tě moc,
Chci s tebou být jen.
Před sebou náš svět,
ten na dosah mám.
Těch pár milých vět,
Jen tobě předám.

Konec bláznivého snění,
já chci prožít ten svůj sen,
Realita ať se změní,
Do toho snu jak noc v den.

Já jen chtěla jsem lva mít,
S hřívou jako pravý král.
Být s ním a jenom si snít,
Kdo by mi ten můj sen vzal?

Kdo by řekl že já,
Toho lvíčka potkala,
Mě už se pomoci nedá,
Já se zamilovala.

Už přichází noc a končí se den.
Volám pomoc,
nechci ztratit svůj sen.
Hudbu tvou miluji,
Příběh náš znám.
Svět, ten co maluji.
patří jen nám.

Lvíče v lvici změnilo se,
stejně jako kdysi vy.
Nové jméno hrdě nese,
nespoutaná okovy.

A navzdory všem lstivým slovům,
bojuji já stále dál.
Dává svoji věrnost bohům,
královna a její král.

Jiní jsme to přiznávám,
to se mi moc na tom líbí,
Životu se oddávám,
ten mi radost z něho slíbí.

A proto dál věř, oddej se snům.
Se zlem se měř, získej svůj trůn!
Pro to co miluješ, bojuj jen dál!
Odměnu dostaneš, ty budeš král.


Ta píseň nemá přesně daný refrén, spíše několik na sobě nezávislých slok, ale... je moje. A moc toho pro mě znamená.
Děkuji vám za pozornost ~

Tayarinne
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zita Zita | Web | 11. května 2015 v 18:27 | Reagovat

Mně se takové vyprávění moc líbí a pro tebe jsou to krásné vzpomínky.

2 Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména | Web | 12. května 2015 v 10:49 | Reagovat

[1]: Děkuji moc. :)

3 Bleskobleska Bleskobleska | 16. května 2015 v 15:21 | Reagovat

Znám tento pocit. I já se změnila. Po tom, co mi na bývalé škole udělali to, co mi udělali a po tom, co mi zemřel člověk, kterého jsem měla ráda, jsem se změnila. Přestala jsem být tím hodným hříbátkem, ale chladným bouřlivým koněm, který ve mně vždy dřímal. Už nejsem tak přátelská jako kdysi, a když už, tak jen k lidem, které dobře znám. Nicméně, ten, kdo ve mně zrovna teď dřímá, je to přátelské malé hříbátko, které bylo zahnáno tím divokým plnokrevníkem. Nepopírám, že jsem vždy byla studená jako psí čumák, i mamka to o mně říkala, ale po tom sletu špatných událostí - posuď sama...

4 Ayilliane The Whipped Cream Ayilliane The Whipped Cream | Web | 24. května 2015 v 15:03 | Reagovat

Tak tohle je hrozně krásný, nemám slov... T^T Tayu, Ty máš na to talent. Psát, tak krásné písně a když do toho dáš srdíčko, je to ještě krásnější. To určitě musí být úžasné vzpomínky... :)
~ Šlehačka s Tebou! ♥

5 Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména | 25. května 2015 v 10:02 | Reagovat

[3]: Chápu... :/ také jsem to tak měla a v mnoha ohledech... stále tak mám.

[4]: Je to dva roky starén nu. :3 Ale děkuji, jsem moc ráda za Tvůj komentář!
Ano, vzpomínky to jsou skutečně krásné. ♥

6 Noemi IV. Arkatt-Leonnwis Noemi IV. Arkatt-Leonnwis | E-mail | Web | 25. května 2015 v 10:21 | Reagovat

MAMIČKAAAA!
To je nádherný, s tátou by jste dokázali vytvořit pár. On hudbu a ty text. :3 V CiAru jsou vždycky krásné vzpomínky. :3 Jak na okřídlené skále, tak i u tebe doma. (Myslím příběhově) :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Milý návštěvníku,
děkuji, že jsi zavítal na tento blog o jedné zlatavé lvici a její zemi.
Doufám jen, že jsi tu byl spokojen a tvá přítomnost zde nebyla jen ztrátou drahocenného času.
Těším se na tvou další návštěvu.

Na celém blogu carlev15.blog.cz platí přísný ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ jakékoliv mé tvorby bez uvedení zdroje!