Červenec 2016

Bloguju, protože

27. července 2016 v 20:22 | Tayarinne |  Témata týdne
... mne to naplňuje a vždycky naplňovalo. :D


Když jsem si zakládala svůj blog, mým vzorem byla spousta lidí (lvicek99, Sarafina, Keta, Lara a další, jestli si je pamatujete). Chtěla jsem být jako oni. Dělat souteže, bleskovky, mít hromadu SB, být uznávaná, psát textovky/RP. To byl můj sen.
Brzy jsem však pochopila, že o tomhle moje blogování není.

Jak šel čas, skutečně jsem se stávala populárnější a vždy jsem se těšila na večer, až se vrátím ze školy a budu mít čas napsat nový článek, popovídat si s kamarády z internetu a psát textovky. Tehdy jsem byla skutečně šťastná a šťastnou mě dělali právě mí přátelé.

Opravdu. Na blogu jsem našla bandu, která byla stejně praštěná jako já. Každý měl svou stránku, navzájem jsme se navštěvovali a byli nerozluční. Pokud pominu svoje příšerné začátky a ještě příšernější gramatiku, za kterou bych se nejraději profackovala, tyhle časy byly zkrátka skvělé...

Na blog jsem později začala přispívat svou tvorbou a příběhy. To vše se kupodivu líbilo a já byla ještě raději. Nic mne nepotěšilo více než milý komentář, který jsem nalezla pod svým článkem.

Blog byl mým útočištěm a bezpečným pelíškem s přáteli, kterým jsem mohla vymňoukat vše, co mě trápilo. Je to nezapomenutelný, avšak teď už pro mne docela smutný, pocit.

Díky blogu mne našel i můj lvíček, díky kterému jsem začala formovat CiAr, hned poté, co jsem se stala součástí RP jménem Terra Infinita, a ve kterém doteď působím.

Lvužel to mělo i poněkud negativní stránku. Na blog jsem už neměla moc čas a přesunula se zcela na skype. Spousta věcí se udála za dobu tří let, ale ovlivnila mne i jedna špatná zkušenost. A od té doby už pro mne nikdy nebyl blog místem bezpečí a ochrany.
Bála jsem se sem jakkoliv přispívat, nevěřila jsem nikomu a nechtěla jsem žádné přátele. Nenapadlo by mě, že budu někdy pokračovat. Lidé odchází a přichází. Zanechávají v nás pocity, které už nikdy nesmažeme...

Ale potom jsem si vzpomněla na ten hřejivý pocit, který mi blogování vždy přinášelo a vědomí, že můj blog přece jen někdo čte mne donutilo k tomu, abych tomu dala ještě jednu šanci. I když už skoro všichni odešli.

Osamostatnila jsem se a oklepala ze sebe vše, co mě trápilo. Zahodila minulost za hlavu a s úsměvem začala psát nové články. Především o CiAru, protože je můj a nikdo mi ho nemůže vzít ani narušit.
A vida, ono se to povedlo. Byla jsem znovu volná a nespoutaná. Thaesia Tayarinne. O to více mne potěšilo, když jsem zjistila, že vás moje články baví, protože máte vlastní otázky, týkající se mého příběhu. A to pro mě moc znamená. DĚKUJI!!!

Ach... Něco Ti dlužím, můj milý blogu, a věř, že Tě jen tak neopustím. Jsme parťáci a navždycky budeme. :)
A i když mi už blogování nepřináší takovou radost, jako dříve, stále jsem tu moc ráda a za každý komentář jsem vděčná. Tohle místo mám zkrátka stále v ♥. :3

Feliaveni ~ Pardia

22. července 2016 v 17:12 | Tayarinne |  CiArské postavy

Rozhodla jsem se ve zkratce představit další z CiArských druhů, který žije v Modrých horách - jsou to feliaveni. Lvužel mám pouze černobílý sketch, ale snad to bude pro ukázku stačit. Tahle feliavenka se jmenuje Pardia. :3

~ kvalita obrázku level nenamazaný rohlík ~




Feliaveni ~ základní informace

Název pro tento druh vznikl spojením dvou latinských slov - feline a avem. Jedná se o antropomorfní zvířata s deformovanou anatomií, která je podobná té lidské. Pro feliaveny je ohromně důležitá svoboda a bývají velmi divocí. Žijí ve větších smečkách či dlouholetých párech. Říká se, že feliavení láska trvá navždy, což je lehce v rozporu s jejich nespoutaností a nezkrotnou povahou. Své milované polovičce však tito tvorové neodepřou vůbec nic a jsou velmi vstřícní a štědří.
Tato velmi zvídavá stvoření velice ráda objevují nové věci. Důležitý je pro ně smysl života. Pokud ho nemají, velice se trápí a upadají do těžkých depresí. Platí , že každý feliaven je unikát a může se tak vymykat z předem daného standardu chování, jež je nám známé. Ale to jen zřídka kdy.
Díky svým přednostem dokonale slyší a perfektně vidí ve tmě. Dorozumívají se zvířecí řečí a jsou velmi inteligentní a vynalézaví.

Co se týče podoby, feliaveni mohou nosit masku jakékoliv kočkovité šelmy, po celém těle. Barva vlasů i očí je vskutku rozmanitá, ale nejčastější jsou tmavé odstíny, stejně tak to platí i v případě rtů. Jen málo viděni jsou feliaveni s růžovými či bílými rty. Ouška reprezentují podobu dané kočkovité šelmy, zrovna jako ocásek, který jim slouží i k vyvažování balancu.
Mají silnější paže, protože se část života přemisťují po liánách právě díky nim. Prsty na rukách jsou kratší s měkkými polštářky, avšak ten největší, který by měl být uprostřed dlaně, chybí. Polštářky tak mají jen na bříškách prstů. Nosí jednoduché oděvy, které si samy vyrábí, nejčastěji z peří.
Každému feliavenovi totiž jednou narostou křídla, dříve nebo později, přičemž několikrát do roka obměňuje vrchní peří a letky, aby se mu po obloze lépe klouzalo. Křídla mají přitom pokaždé o trochu jinou barvu. Feliaveni věří, že čím více budou obaleni v peří, tím dříve jim křídla narostou. Někomu se objeví už po pár měsících, někomu až ve stáří, ale takových případů je málo. Než se jim však na zádech vytvoří ty krásné prostředky k letu, musí se feliaveni naučit držet tlap s ostatními. Proto je důležité, aby se cvičili ve šplhu, přitahování a všem, kde by si mohli posílit paže a ruce, protože to je bez křídel ta jediná možnost, jak se neztratit a udržet se se smečkou.
Tím se dostáváme k prostředí, ve kterém feliaveny najdeme. Žijí ve výškách, to znamená, že je na zemi potkáme jen zřídka. Rádi odpočívají v korunách stromů, kde si také staví svá hnízda. Dolů se vydávají jen pro potravu a živí se prakticky vším, co najdou. Jsou všežravci. Typickým prostředím je pro ně džungle či nějaký lehce tropický prales.

Pod hvězdami /// Under the stars

14. července 2016 v 10:12 | Tayarinne |  Digital Art

Mám spoustu nápadů na články, ale momentálně jsem pracovně vytížena a tak mi trvá delší dobu, než se na blog ke psaní něčeho nového vůbec dostanu. :D

Zjistila jsem, že vůbec nevím, zda takové obrázky přidávat do složky Digital art nebo té o CiAru. Doopravdy nemám tušení xD Asi to budu střídat.

Tlapkopádně, tohle je nejnovější obrázek, na motivy CiArského příběhu, který byl zhotoven jako zakázka (commission). Snad se vám líbí stejně jako majiteli. OuO


Na obrázku je lvice Bahati, postava mého hráče, a Azuris, má milovaná bláznivá tiginka (o které jste se mohli něco málo dočíst v jednom z předešlých článků). :3

Zatím se mějte hezky a užívejte prázdnin! x3

Pac!

8. července 2016 v 20:40 | Tayarinne |  Videa

Teď už to není myšleno jako pozdrav, ale jako skutečný název článku! :'D
Vždycky jsem obdivovala všechny, kteří dokázali svého pejska (či jiného domácího mazlíčka) něco naučit. Ať už agility, dog dancing, nebo obyčejnou poslušnost. Doslova mne to fascinuje.

Když mi moje milovaná dcerka Taya poslala video se svým psíkem Artem, žasla jsem, kolik toho tak malé zvířátko umí. A řekla jsem si, proč by se to sakra neměl naučit i náš Tiník? :D

Abyste pochopili proč ano nebo proč ne... řeknu vám o něm něco víc.

Jako oheň

7. července 2016 v 14:17 | Tayarinne |  Digital Art

Napadlo mi nakreslit Askara se svým ohnivým elementem. A tak jsem tak zkrátka učinila. xD
Našla jsem nová nastavení v SAIi a jsem spokojena. :3



Kdysi jsem si myslela, že správný vladař je ten, kdo je na všechny hodný a usmívá se jako sluníčko. Takhle to ale nefunguje. Ne vždy.

Potřebujeme někoho, ke komu bychom vzhlíželi. Někoho, kdo nás dokáže vést. Potřebujeme někoho, kdo nám bude světlem v těžkých časech a hlavně někoho, kdo bude vzbuzovat autoritu a koho budou ostatní poslouchat, mít z něj respekt a možná se ho budou dokonce trochu bát. Ano, i to je mocná zbraň panovníka. Lev nemá zuby a drápy jen tak k ničemu, bojuje s nimi a tak nás chrání. Straší nepřátele a proto musí umět být hrozivý.

Je obecně známo, že se velké kočky bojí ohně. On ne. On se nebojí ničeho. Když je ho potřeba, dokáže spálit vše, jen proto, aby zabezpečil svou rodinu a zem, které vládne, kterou miluje.

Je jako jeho element. Zářivý a mocný. Hřejivý a spalující. Pokorný i vášnivý.

Je jako oheň.


Společně vždy najdeme světlo ve tmě

5. července 2016 v 19:56 | Tayarinne |  Digital Art

Už jsou to tři roky, co se mi v příběhu jako Taye narodila lvíčátka! :3
Páni, ten čas tak neuvěřitelně letí... Stále si na to nemohu zvyknout.
A protože mám své děti nadevše ráda, nakreslila jsem jim něco malého k narozeninám. c:
Více pod perexem.

Azuris

4. července 2016 v 0:54 | Tayarinne |  CiArské postavy


Zhruba před měsícem jsem si pořídila jeden bloček, který se mi velmi líbí. Je takový milý, malý, roztomilý... OuO Zkrátka purrrfektní! Miluji nové sešitky, avšak většinou je mi líto je použít... Řekla jsem si, že do tohohle zkrátka musím něco spáchat.
A tak se také stalo! A protože je na tvrdších deskách anglicky napsané "Our story begans", použila jsem ho na speciální příběhový účel.

Budu do něj postupně kreslit všechny své postavy a připojím i základní info o daném charakteru. Nepřidám je podle abecedy, jelikož mi stále přibývají a popisky budu psát anglicky, aby to mohli číst i ostatní. Předpokládám, že čtenáři mého blogu alespoň trošku tento cizí jazyk umí. :'D
Obrázky budu kreslit tradičně, tak snad se více procvičím s pastelkami.

Tak ju, nebudu to dlouho protahovat... tohle je první postava z příběhového bločku. :3
Snad se vám líbí. =3

Jen ještě musím říci, že každá postava dostala do vínku něco mého. Například Zuris můj strach z leguánů. xD




Wohoo! Konečně jsem se dokopala k tomu udělat něco produktivního pro CiAr! x3








Milý návštěvníku,
děkuji, že jsi zavítal na tento blog o jedné zlatavé lvici a její zemi.
Doufám jen, že jsi tu byl spokojen a tvá přítomnost zde nebyla jen ztrátou drahocenného času.
Těším se na tvou další návštěvu.

Na celém blogu carlev15.blog.cz platí přísný ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ jakékoliv mé tvorby bez uvedení zdroje!